Když jsem stála před katedrálou
sv. Petra v Římě, nemohla jsem si pomoct – převalila mě obrovská láska pro
Boha.
Vsakovala jsem vše kolem sebe,
zvuky, chaos, turisty, kteří se procházeli a povídali si všude kolem mě a žasla jsem nad tím, jak Bůh může vzít
rybáře a udělat z něj „Rybáře Lidí“… a jak taková změna časem dokáže
udělat opravdovou změnu ve světě.
Připomněla jsem si, že všechno, co Bůh dělá v lidských
životech je vždycky větší než délka života.
Potřebovala
jsem se jen ztišit a prostě být přítomna v té chvíli. Potřebovala jsem
zpomalit a žasnou nad Ježíšem, jak naprosto otočil člověka, který se narodil se
jménem Simon, a udělal z něj Petra: „kámen“ církve.
Dneska jsme s manželem byli v Sixtinské
kapli a na dalších místech. Co jsem se naučila je, že Římané pojmenovali
kameny, kterými vyplňovali ulice „malí svatí petrové,“ protože mnohem později,
po jeho smrti, Římané chtěli vzdát Petrovi chválu. A jelikož Ježíš řekl, že
Petr bude kamenem církve, chtěli, aby tyto kameny a kamínky byly základem Říma
a připomenout lidem, kteří po nich chodili, hodnotu Petrova života.
Jak můžeme
pochybovat o tom, co je Bůh schopný udělat v něčím životě?
Petr – muž, který byl jednou
ostrý, považován za „nevyučeného“, nejspíš před tím, než potkal Ježíše by o něm
nikdo neřekl, že byl „pokorný“ nebo „vedoucí služebník.“
Ale když se nad tím zamyslíme, tak
kdo by to tak vůbec měl?
Ježíš je
ten nejhlavnější „jméno-měnič“…
Mění Sauly
v Pavly a Simony v Petry.
Mění pyšné
na pokorné a obsluhované na sluhy.
Přemýšlela jsem nad tím, jaký byl
Petr na začátku, když se stal novým Křesťanem: nemohl se dočkat, až změní svět,
ale chyběla mu moudrost a pokora, která by tu změnu dovedla do naplnění.
Ne. Petr potřeboval čas na to, aby
mohl chvíli chodit s Ježíšem.
Potřeboval vidět, jak se Dobrý
Pastýř stará o Své stádo.
Potřeboval čas, aby viděl co to
stojí starat se o druhé a vést dobře.
Potřeboval zažít Kristovo utrpení…
Ježíš věděl, že aby se z Petra stal
skvělý vedoucí, musel si první doopravdy prožít, co to znamená odpuštění
milostí.
Plakala
jsem, když jsem stála před katedrálou Sv. Petra a přemýšlela o tom muži, kterým
se Petr stal; o tom muži, kterého vidíme v 5. kapitole – muži, který je
povzbudivý a pomáhá starším a vedoucím sborů vést pokorně a s láskou. Po
letech chození s Ježíšem, zažití Kristového utrpení a učení se z těžkostí
v životě ho teď vidíme jako pokorného vedoucího služebníka, který se
nechlubí svou pozicí v církvi, naopak se sám vidí jako „spolu-starší“.
Napodobováním toho, co viděl u
Ježíše, Petr učí starší, aby byli vedoucími služebníky.
Nikdy nemůžeme podcenit, co Bůh dokáže udělat
skrze naši víru v druhých! Jestli opravdu chceme změnit tento svět pro
Ježíše, musíme mu vzdávat slávu skrze to, jak se rozhodneme žít naše životy… i
uprostřed trápení.
Takže, jak
přesně učí Petr tady ty vedoucí první církve, aby vedli další ve své péči?
Učí je, aby:
1. Viděli, že vedou Boží stádo… a že musí být dobrými
správci těch, které jim dal do péče.
2. Nevedli, protože musí, ale
proto, že jsou ochotni sloužit Bohu a Tělu Kristovu.
3. Nebyli chamtiví.
4. Vedli příkladem a ne silou;
vést tak, jak vedl Ježíš; být vedoucími služebníky.
5. Měli naději a pamatovali na
Ježíšův návrat!
Myslela jsem na Petra a všechno
jeho utrpení v životě, jak jsem tam tak stála. A myslela jsem i na to, že
i když umíral, jeho láska pro Ježíše byla všem viditelná, když se stal obětí
své víry tam v Římě před tolika lety…
Co mě nejvíc dostalo, není to, co Bůh udělal
skrze něj, ale spíš to, jak ho Bůh změnil. To svědectví, které vidíme v Petrově
životě i smrti…
Petr byl muž, který třikrát popřel Ježíše, když byl mladší a
jeho víra byla mladá. Protože mu Ježíš tuto zradu odpustil a pokračoval v budování
a prohlubování vztahu s Petrem, časem se z toho stal vztah, pro který
byl Petr připraven zemřít.
A taky jsem plakala, když jsem si vzpomněla na Petrovu lásku k Ježíši…
ohhh, jak já bych chtěla milovat Ježíše stejně! Z Petra, který se bál
přiznat své přátelství s Ježíšem se stal Petr, který byl ochotný trpět a
zemřít jen kvůli tomu stejnému přátelství!
Jak bychom mohli podcenit hodnotu toho, když svůj život vložíme
a investujeme do někoho jiného?
Ah, jak my nenávidíme utrpení, bolest. Ale podívejte se na
Petrův život!? Ne pro slávu jeho, ale Hospodina!
Pamatujme si, když chodíme přes kameny na
svých cestách, že tento svět není náš domov… nechť žijeme životy, které přináší
slávu Hospodinu z lásky k Němu! Jen pak může On začít měnit tento
svět skrze nás!
Milujme Boha Obrovsky,
No comments:
Post a Comment