Tuesday, April 28, 2015

Týden 5: Dobrý Pastýř

Když jsem stála před katedrálou sv. Petra v Římě, nemohla jsem si pomoct – převalila mě obrovská láska pro Boha.
Vsakovala jsem vše kolem sebe, zvuky, chaos, turisty, kteří se procházeli a povídali si všude kolem mě a žasla jsem nad tím, jak Bůh může vzít rybáře a udělat z něj „Rybáře Lidí“… a jak taková změna časem dokáže udělat opravdovou změnu ve světě.
Připomněla jsem si, že všechno, co Bůh dělá v lidských životech je vždycky větší než délka života.
Potřebovala jsem se jen ztišit a prostě být přítomna v té chvíli. Potřebovala jsem zpomalit a žasnou nad Ježíšem, jak naprosto otočil člověka, který se narodil se jménem Simon, a udělal z něj Petra: „kámen“ církve.
Dneska jsme s manželem byli v Sixtinské kapli a na dalších místech. Co jsem se naučila je, že Římané pojmenovali kameny, kterými vyplňovali ulice „malí svatí petrové,“ protože mnohem později, po jeho smrti, Římané chtěli vzdát Petrovi chválu. A jelikož Ježíš řekl, že Petr bude kamenem církve, chtěli, aby tyto kameny a kamínky byly základem Říma a připomenout lidem, kteří po nich chodili, hodnotu Petrova života.
Jak můžeme pochybovat o tom, co je Bůh schopný udělat v něčím životě?
Petr – muž, který byl jednou ostrý, považován za „nevyučeného“, nejspíš před tím, než potkal Ježíše by o něm nikdo neřekl, že byl „pokorný“ nebo „vedoucí služebník.“
Ale když se nad tím zamyslíme, tak kdo by to tak vůbec měl?
Ježíš je ten nejhlavnější „jméno-měnič“…
Mění Sauly v Pavly a Simony v Petry.
Mění pyšné na pokorné a obsluhované na sluhy.
Přemýšlela jsem nad tím, jaký byl Petr na začátku, když se stal novým Křesťanem: nemohl se dočkat, až změní svět, ale chyběla mu moudrost a pokora, která by tu změnu dovedla do naplnění.
Ne. Petr potřeboval čas na to, aby mohl chvíli chodit s Ježíšem.
Potřeboval vidět, jak se Dobrý Pastýř stará o Své stádo.
Potřeboval čas, aby viděl co to stojí starat se o druhé a vést dobře.
Potřeboval zažít Kristovo utrpení…
Ježíš věděl, že aby se z Petra stal skvělý vedoucí, musel si první doopravdy prožít, co to znamená odpuštění milostí.
Plakala jsem, když jsem stála před katedrálou Sv. Petra a přemýšlela o tom muži, kterým se Petr stal; o tom muži, kterého vidíme v 5. kapitole – muži, který je povzbudivý a pomáhá starším a vedoucím sborů vést pokorně a s láskou. Po letech chození s Ježíšem, zažití Kristového utrpení a učení se z těžkostí v životě ho teď vidíme jako pokorného vedoucího služebníka, který se nechlubí svou pozicí v církvi, naopak se sám vidí jako „spolu-starší“.
Napodobováním toho, co viděl u Ježíše, Petr učí starší, aby byli vedoucími služebníky.
Nikdy nemůžeme podcenit, co Bůh dokáže udělat skrze naši víru v druhých! Jestli opravdu chceme změnit tento svět pro Ježíše, musíme mu vzdávat slávu skrze to, jak se rozhodneme žít naše životy… i uprostřed trápení.
Takže, jak přesně učí Petr tady ty vedoucí první církve, aby vedli další ve své péči?
Učí je, aby:
1. Viděli, že vedou Boží stádo… a že musí být dobrými správci těch, které jim dal do péče.
2. Nevedli, protože musí, ale proto, že jsou ochotni sloužit Bohu a Tělu Kristovu.
3. Nebyli chamtiví.
4. Vedli příkladem a ne silou; vést tak, jak vedl Ježíš; být vedoucími služebníky.
5. Měli naději a pamatovali na Ježíšův návrat!
Myslela jsem na Petra a všechno jeho utrpení v životě, jak jsem tam tak stála. A myslela jsem i na to, že i když umíral, jeho láska pro Ježíše byla všem viditelná, když se stal obětí své víry tam v Římě před tolika lety…
Co mě nejvíc dostalo, není to, co Bůh udělal skrze něj, ale spíš to, jak ho Bůh změnil. To svědectví, které vidíme v Petrově životě i smrti…
Petr byl muž, který třikrát popřel Ježíše, když byl mladší a jeho víra byla mladá. Protože mu Ježíš tuto zradu odpustil a pokračoval v budování a prohlubování vztahu s Petrem, časem se z toho stal vztah, pro který byl Petr připraven zemřít.
A taky jsem plakala, když jsem si vzpomněla na Petrovu lásku k Ježíši… ohhh, jak já bych chtěla milovat Ježíše stejně! Z Petra, který se bál přiznat své přátelství s Ježíšem se stal Petr, který byl ochotný trpět a zemřít jen kvůli tomu stejnému přátelství!
Jak bychom mohli podcenit hodnotu toho, když svůj život vložíme a investujeme do někoho jiného?
Ah, jak my nenávidíme utrpení, bolest. Ale podívejte se na Petrův život!? Ne pro slávu jeho, ale Hospodina!

Pamatujme si, když chodíme přes kameny na svých cestách, že tento svět není náš domov… nechť žijeme životy, které přináší slávu Hospodinu z lásky k Němu! Jen pak může On začít měnit tento svět skrze nás!
Milujme Boha Obrovsky,







Týden 5 {Plán čtení}



















Týden 5 {Verš k zapamatování}



















Týden 5 {Výzva}

Tuesday, April 7, 2015

Když Jsme Povoláni k Utrpení a Podřízení Se

Utrpení a Podřizování Se.
Dvě slova, o kterých Křesťané neradi mluví… včetně mě.
Nicméně tady ve verších 11-12 nás Petr povzbuzuje – jako dobrý kamarád – abychom si udrželi pozornost během utrpení. Abychom žily životy k oslavě Bohu.
Někdy Pán Bůh svolá utrpení, protože produkuje život. Ironicky je to kolikrát v těchto těžkých chvílích a zkouškách, kdy se naše víra stává silnější a vyspělejší spíš než ve dnech požehnání. Když jsem si tyto verše četla, bylo mi připomenuto, že jako Křesťanům je nám řečeno, že v tomto světě budeme zakoušet soužení (Jan 16:33). Takže to není o tom „JESTLI,“ ale spíš „KDY“ utrpení a potíže nastanou.
Když vás lidé obviní ze špatných věci… jaká bude vaše odpověď?
„Veďte mezi pohany poctivý život. Místo aby vás pomlouvali jako zločince, ať raději oslavují Boha v den navštívení, protože viděli vaše dobré skutky.“ (1. Petr 2:12)
Když je vám ukřivděno… oplatíte to? 
Když ho uráželi, neodpovídal, když trpěl, nehrozil, ale ponechával vše Tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petr 2:23)
Milé přítelkyně, jestli se takhle dnes cítíte, nechte, abych vás povzbudila…
Bůh vás v této bolesti neopustil. (Deuteronomium 31:8)
Ta bolest a odmítnutí, které cítíte? Ježíš zažil stejné zlomené srdce.
Pamatujte, Čí jste. VY, milé, jste děti Krále… nesete Jeho jméno! (Galatským 3:26)
Důvěřujte Bohu zrovna v této chvíli. On pracuje! Růst se první objeví pod půdou.
I když teď nerozumíme, Bůh má plán. Žijeme totiž vírou, a ne viděním. (2. Korintským 5:7)
Ve verších 13-17 Petr mluví o tom, jak je důležité se podřizovat autoritám v našich životech. Vím, že se o tom může rozvířit ohnivá diskuze, hlavně když jde o charakter a poctivost vedoucích. Ale stejně je nám řečeno, že se jim máme podřizovat, pro Pána (verš 13). Protože tenhle život? Opravdu není o nás. Je o Něm a naší poslušnosti k Němu.
Znamená to, že jako Křesťané se nemůžeme postavit za sebe a vyslovit naše názory? Absolutně ne, ale nesmíme zapomínat na respekt a chování.
“Je možné se podřídit institucím a stejně porušit zákony.“ – Warren W. Wiersbe
Příběh Daniela a jeho přátel, když odmítli jíst jídlo od krále, je skvělý příklad:
“…porušili zákony ale způsob, jakým to udělali ukazuje, že respektovali krále a autority (Daniel 1). Nebyli to rebelové; byli opatrní, aby nezkomplikovali situaci strážníkovi, nebo aby mu nezpůsobili problémy; a přesto si stáli za svým. Oslavili Boha a stejně tak uctili autoritu krále.“ – Warren W. Wiersbe
Víme, že nejsme spaseni našimi skutky, ale Bůh nás volá k dobrým věcem skrze životy, kterými nám požehnal. A když se snažíme vykonávat dobro, umlčujeme lidi, kteří nás kritizují důkazy Jeho působení skrze nás. Toho nedosáhneme tím, že půjdeme proti jejich autoritě. 
“Opravdový Křesťan se podřídí autoritě, protože je prvně a hlavně podřízen Kristu. Užívá jeho svobodu jako nástroj k budování a ne jako zbraň k boji,“ - Warren W. Wiersbe
Ve Skutcích 5:29 Petr říká, „Je třeba více poslouchat Boha než lidi.“…
Takže problémem je spíš rozeznání. Respektujeme instituce a podřizujeme se jejich autoritám v našich životech, pokud nedojde k tomu, že si musíme vybrat mezi posloucháním Boha nebo posloucháním lidí…
To je přesně proč musíme být v Božím Slově. Musíme ho studovat a modlit se za rozpoznání, abychom věděli, kdy je správné se podřídit autoritám nad námi a kdy se máme postavit v poslušnosti Boha.
Milé dámy, budou dny, kdy následování Ježíše bude vyžadovat všechno, co máme. Dny, kdy se o Něj budeme muset opírat víc než jindy a věřit Jeho lásce k nám, připomínat si, že jsme jeho vyvolený národ, královské kněžstvo, svatý národ… lid Boží (1. Petr 2:9). Kéž by lidé kolem mohli o nás říct, když se podívají na naše životy, že jeden druhého milujeme, že žijeme dobré, poslušné životy v lásce k našemu Hospodinu, a že respektujeme ty, kteří nad námi mají autoritu.


Když se díváme k Ježíši jako k příkladu… kéž bychom žily životy ve službě jedna druhé, ochotné projít utrpením a podřízením k většímu a dobrému účelu… ke slávě Boží!
Není lepší čas než teď… svět nás pozoruje!
Milujte Boha Obrovsky!
Looking to Jesus as our example…may we live lives in service to one another, willing to suffer and submit for the greater good…the glory of God!
There is no greater time than now…the world is watching!

Love God Greatly!


Sunday, April 5, 2015

{Materiály} k 1&2 Petr ~ Týden 2.

{Plán Čtení}

{Verš k zapamatování} 


{Výzva} 


{Staňme se živými kameny v umírajícím světě.} Žijete zahrabané, nebo NAŽIVU?


Moje první tři děti jsou kluci. Naslouchej.
Špína mi není cizí. Nebo taky hlína a větve na stole v kuchyni. Nebo dobře schované kamínky v kapsách kalhot, které jsem dala do pračky. Ha. Jednou jsem dokonce udělala takovou chybu, že jsem vyhodila list, který byl v jednom z jejich pokojů. Nevěděla jsem, že to byl poklad toho dne. Sláva.

Na začátku jsem tohle nikdy nekončící sbírání přírody považovala za nepodstatné, nemístné a velmi jednorázové – jednou je to přejde. Ale takhle se na to nedívali moji kluci. Viděli to, co já jsem nebyla schopna vidět…
Krásné mistrovské dílo navzdory nedokonalosti.
Stvoření hodné zachování místo nedbalého zacházení.
Poklad, který by se měl uschovat, chránit, a který byl stvořen s účelem.
Ráda vzpomínám na jara, kdy mě prosili, abych jim pomohla vyhrabat v zemi na zahradě díry, aby mohli zasadit květiny. Pokaždé našli nějaký kamínek nebo dva, které byly zahrabané hluboko v zemi. Ale protože chtěli vidět víc, než jen hroznou špínu? Místo aby ho vyhodili na stranu, běželi s ním k nejbližší studničce, aby ho umyli a tak odhalili jeho krásu, která předtím nebyla jen tak vidět.
Staňme se živými kameny v umírajícím světě…
Přicházíme k Němu, k naši živé Skále – zamítnuti ostatními lidmi ale vybráni Hospodinem a Jemu milí…
Křesťané v Římské říši byli neuvěřitelně pronásledovaní. Žili ve společnosti, která byla ignorantská vůči jedinému pravdivému a živému Bohu.
Ale Petr má pro Boží lid zprávu:
Svět umírá. I vy jste jednou byli uchopeni hříchem, a dodnes jste zamítnuti lidmi. Ale díky Ježíši, jste živí. Ah Křesťané, povstaňte a žijte jako byste byli NAŽIVU.
Byli svádění k pochybnostem, zda má všechno to utrpení a trápení smysl? Zapomněli na kletbu smrti, ze které byli vymaněni? Nebo byli tak vyrušení, že se přestali soustředit na svého schopného Zachránce? A nebo se možná tak báli, že pohřbili svou víru hluboko jako pud sebezáchovy…
Někdy je to opravdu těžké, žít NAŽIVU.
Nevím… možná se v tom vidíte?
Trpíte už tak dlouho, že si říkáte, jestli tam Bůh vůbec je.
Vzdaly jste se apatii, milost už neberete vážně a vychladly jste vůči svým hříchům.
Honíte se za věcmi z tohoto světa, místo abyste rychle běžely za svým Spasitelem.
Pohřbily jste svou víru hluboko daleko, protože se bojíte, jste zlomené, zapomenuté, stydíte se, nejste toho hodny, nebo protože ___________ .

Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali cnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla…
Zapálený Petr mluví Pravdu, zatímco kolem něj zuří válka:
Pamatujte na kříž. Váš základ je v bezpečí. Tento svět možná umírá, ale Ježíš vás udělal živými. Staňte se živými kameny – které už nejsou mrtvé a zahrabané – ale naživu a zpevněné…
Cítíte se zahrabané pod tlakem světa? Pak nechte DNES být tím dnem, kdy se znovu najdete u kříže. Podívejte se nahoru, očištěné, a připomeňte si Čí jste:
Krásné mistrovské dílo navzdory nedokonalosti.
Stvoření hodné zachování místo nedbalého zacházení.
Poklad, který by se měl uschovat, chránit, a který byl stvořen s účelem.
Sami se stáváte živými kameny ve stavbě duchovního chrámu a svatým kněžstvem přinášejícím duchovní oběti přijatelné Bohu díky Ježíši Kristu…
Otče, přiveď nás zpět k našemu pevnému Základu a pomoz nám žít naše životy…

Naživu.


Z Jeho objetí,










Zamyslete se: 
Žijete zahrabané, nebo živé? Co potřebujete přinést jako oběť a nechat to Ježíši dnes, abyste se mohly nechat omýt a žít opravdu NAŽIVU? Kdybyste chtěly, můžete svou odpověď sdílet v komentáři, nebo nám poslat osobní zprávu na FB nebo email. Rády bychom se za vás modlily konkrétněji!