Ach, chtěla jen děťátko. Více než
cokoliv jiného v životě chtěla své vlastní dítě, aby ho mohla milovat a
chovat. Aby mu mohla dávat pusinky, mazlit se a odevzdat mu svůj život.
Ale nezáleželo na tom, jak moc se
modlila, její modlitby nebyly vyslyšeny.
Proč ji Bůh nevyslyšel? Proč se
její tělo zlomilo? Její děloha uzavřela?
Ta poskvrna toho všeho a stud,
který ji provázel byl někdy až příliš na to, aby to zvládla. Děti byly
požehnáním a když žena děti neměla, tak… cítila stud s každým novým
narozením v jejím malém společenství.
Byla to
věrná žena, milovala Hospodina… a přesto roky trápila.
Ale podívejte se na tohle: Bůh na
ni neposlal nepřízeň ani ostudu, to její vlastní lidé. Její společenství, ve
kterém žila. Kultura, ve které každý den chodila jako žena bez dětí, hanebná
žena. Ne Bůh.
Ale přes
všechen její žal, její trápení v nevyslyšených modlitbách, Alžbětina víra
v Boha stála pevně.
Co mě zaujalo nejvíc o téhle úžasné ženě byla
její reakce na zjištění, že je těhotná. „To
pro mě udělal Hospodin.“ Slyšíte, jak něžně to zní? Byla blízko Bohu. Měla
s ním krásný, milující a osobní vztah. Čekala dlouho, roky, a Bůh pro ni
přišel.
Modlila se a čekala a Bůh vyslyšel a udělal.
V těch letech čekání, slz a modliteb… Bůh pracoval celou dobu,
tvaroval ji do Jeho podoby.
Možná proto šla Marie za ní…
Alžběta rozuměla, jak se cítí člověk, o kterém si ostatní povídají i přesto, že
je nevinný. Měla
soucit, byla milující, naplněna milostí a určitě neodsuzovala. A to všechno
proto, že šla před Marií a ucítila bodnutí studu od těch, kteří nerozuměli.
Proto mohla utišit Marii, když se začaly šířit pomluvy. Dá se
říct, že Alžběta byla jako její syn Jan Křtitel… pomáhala připravit cestu.
„A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i
ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. U Boha přece není nic nemožné.“ Lukáš 1:36-37
Viděli jste to? Anděl Gabriel si
použil Alžbětu jako příklad toho, co Bůh dokáže!
Naše
životy jsou pro Jeho slávu.
Některé z nás budou povolány
k tomu, abychom byly nespravedlivě zostuzeny, ale buďte statečné… Bůh v této
nespravedlnosti pracuje.
Naše
životy, naše příběhy, jsou všechny pro Jeho slávu!
A jaký příběh napsal Bůh skrze Alžbětin život! Jen si
představte, co všechno by Alžběta zmeškala, kdyby ji Bůh na modlitby odpověděl
hned? Ne, to čekání byl
důležitý prvek jejího příběhu, protože On měl v plánu ještě něco lepšího…
Možná jsou to zdravotní nebo fyzické problémy, které Ti dělají ostudu.
Možná jsi jako Alžběta, modlíš se roky za nějaké požehnání, možná dítě, jen
proto, abys pořád jen čekala.
Pro mě to je moje porucha učení. Znám ten pocit zlomení, zničení, toho,
že má člověk „nálepku“… nepoužitelný pro Boha. Ale i když nám svět dává
nálepky, Bůh je může použít pro dobro, pokud Ho necháme. S těmito
nálepkami: neplodná, zničená, svobodná… máme možnost ukázat Boží slávu v našich
životech. Úžasnou práci Jeho rukou.
Jestli je Tvůj stud důsledek Tvých vlastních rozhodnutí nebo je to
výsledek okolností mimo Tvou kontrolu, Bůh si umí použít to zlomené srdce a
bolest pro větší dobro. (Římanům 8:28) Bůh píše
nádherné, neuvěřitelné příběhy Své lásky a vykoupení skrze TEBE. Příběhy, které nám ostatním pomáhají vidět,
že Bůh pracuje skrze, a používá si, naše neuspořádané a zlomené životy… je nám
připomenuto, že On je s námi.
Tak buďme jako Alžběta.
Tak buďme jako Alžběta.
Vezměme naši bolest, ostudu,
trápení a nechme je, aby nás formovaly do žen, které jsou milující a soucítící.
Nechme Boha, aby z našich zlomených srdcí vytvořil slzy štěstí! (Žalm
126:5)
„Přinesme
Mu slávu skrze životy, které nám byly svěřený a možná, možná, když se na ně
lidé podívají, uvidí úžasnou práci Boha, který pracuje a říká, „Se Mnou není
nic nemožné!“
Zamyslete
se: Měla jsi někdy v životě svou „Alžbětu“? Jak ji Bůh použil k tomu,
aby tě povzbudil, když jsi to potřebovala?
Milujte Boha Obrovsky!